Vzpomínky

4. července 2012 v 10:16 | Blackwater |  Povídky
Ty se se mnou rozcházíš?! Po tom všem?!" Křičela z plných plic. Křičela, protože doufala, že jí to pomůže. Ale copak by jí zvuk vydraný z jejího hrdla mohl pomoci zničit bolest, kterou právě uhnízdil do jejího srdce?
"Leah, prosím, uklidni se. Já…" Samův nakřáplý hlas se ztratil v tichu. Oba věděli, že nemůže říci nic, co by jim pomohlo.
"Má to taky něco společného s těmi tvými tajnostmi? S tvými odchody, prakticky útěky, a nečekanými návraty? A tim tvym divnym pošahanym chovánim?" stále se mu dívala do tváře s chutí mu do ní plivnout.
"Ne. Ano. Z části," sklopil oči, protože jejímu hezkému obličeji pokropenému slzami dál nemohl opětovat pohled.
"Takže mi nevysvětlíš ani tohle? Prostě mě opustíš?!" její hlas byl nyní tichý, skoro na hranici šepotu, to ale nezmírnilo nesmírnou bolest a naléhavost v něm. Jednou rukou si setřela slzy a druhou si omotala kolem břicha. Cítila se najednou nemocně, prázdně, jako by z ní svými slovy něco vysával. Nedokázala se na něj dál dívat, takže raději zavřela oči a jako malé dítě doufala, že tma vše skryje a přinese jí útěchu.
"Mohl bych ti to vysvětlit, ale nechci, aby tě to bolelo ještě víc," zašeptal. I on pociťoval bolest a nerad jí ubližoval, bylo to ale nevyhnutelné. I jestli by se s ní nerozešel, nikdy by už s ní doopravdy nebyl, v mysli by měl navždy jeho novou osudovou lásku. Bohužel ne jedinou.
"Nic mi nemůže ublížit víc, než že mě moje životní láska už nemiluje," řekla si pro sebe a normální člověk by to také neslyšel. Ale on už nebyl normální.
"Ale já tě pořád miluju," zašeptal tak, aby to ona slyšet mohla.
Překvapeně na něj pohlédla. Věděla, že nelže. Nikdy to nedělal. I když jí v posledních měsících hodně zatajoval, ubližoval jí a nevysvětlitelně se změnil, v něčem si stále jistá byla. Byl charakterní a zásadový.
"Tak proč mi tohle děláš?" zeptala se.
"Protože jsem potkal někoho… koho miluju víc," věděl, že jí to ublíží, ale bylo správné, aby to věděla od něj.
"Koho?" zeptala se po krátkém zaváhání, nevěděla jistě, jestli to chce slyšet.
"Emily," to jméno trhalo duši jemu i jí.
"Má sestřenice?" naprosto ji ochromil. Cítila se, jako by se svět okolo ní zastavil. V mysli si pořád opakovala to jméno… Emily. Sam poraženecky sklonil hlavu… A svět opět začal fungovat.
"NENÁVIDÍM TĚ!" zaječela mu do obličeje. Pomohlo jí to? Otevřela, či vykopla, dveře domku a rozběhla se pryč. Pryč od něj, od , od všeho. Přes závoj slz skoro neviděla.
"Leah!" zavolal za ní bezmocně, ale nešel za ní. Nemohl, nesměl. Způsobil jí ohromnou bolest, a nevěděl, jsetli to někdy bude moci odčinit. Zalitoval, proč se nemohl normálně otisknout… do Leah… nebo alespoň méně zrádcovsky.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

To, jak to bolelo i jeho, jak to pro něj bylo tehdy těžké, si uvědomila až o několik bolestně dlouhých let později. A také to, že za to mohla vlastně ona sama. Protože nebyla jeho otisk, byla první vlčice… a nebyla normální.
Setřela si zbloudilou slzu a v myšlenkách se vrátila zpět k ohni, u kterého seděla, a k legendám, které by měla poslouchat. Rozhlédla se okolo a měla dojem, že ji Bella Swanová sleduje. Opírala se o Jacoba. Leah bodl osten bolesti milovala Sama a nemohla ho mít,pokoušela se vzpamatovat ,ale pak potkala Jake kterého také nemůže mít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama